Extatosoma tiaratum (Strašilka australská)

Když se řekne strašilka, jaký obraz se Vám v mysli vybaví jako první?

Mnohým určitě právě tento druh. U nás je Extatosoma tiaratum asi nejrozšířenější strašilka. Velký podíl na tom má i snadná chovatelnost a propagace tohoto druhu mezi chovateli.

K chovu strašilek jsem se dostal vlastně náhodou a nijak jsem ho neplánoval. Má přítelkyně si tyto tvorečky velmi oblíbila a když se její kamarádce povedl úspěšný odchov, bylo rozhodnuto, že i já dostanu několik "mravenců" na starost. Jednoho dne přijela moje drahá polovička se sklenicí, ve které se na listu ostružiníku pohupovala 3 malá prapodivná hmyzí stvoření. A tak začal můj chov strašilek australských. Nyní už sám úspěšně odchovávám malé "straširybky", jak je nazvala má maminka, a musím uznat, že jsou to opravdu velmi zajímaví tvorové.

Na fotografii: dospělá samice

Abychom si popsali chov a život strašilek pěkně celý se vším všudy, začneme, jak už to tak u hmyzu bývá, vajíčky. Těch může jedna samice naklást za svůj život klidně 500. Nejsou vyjímkou i počty blížící se k 1000 kusům. Samičky v mém chovu kladou obvykle kolem 700 vajec.

Vajíčka mají poměrně dlouhou inkubační dobu. Při teplotě okolo 22°C je tato doba přibližně 6 měsíců. Teplota hraje roli nejen v délce inkubace, ale i v celkové délce života. V chladnějším prostředí se zpomalí metabolismus a vývoj daného jedince je zbržděn. Během inkubační doby je nezbytné udržování životně důležité vlhkosti. Vajíčka by totiž při delším pobytu v suchu mohla vyschnout. Toho snadno docílíme každodenním rosením.

Jsou různé možnosti, jak skladovat vajíčka tak, aby měla vhodné prostředí ke zdárnému vývoji, a kyždý si najde své "finty a vychytávky". Já vyzkoušel několik způsobů. Vajíčka umisťuji do plastových krabiček o objemu 0,3-1l (podle počtu). Na dno krabičky je potřeba umístit materiál, který dobře drží vodu. Otestoval jsem křemičitý písek, vatu a lignocel. Nejlepší výsledky měl písek. Na vatě měla vajíčka sklony k plesnivění a lignocel je potřeba měnit, protože se v něm po čase začnou líhnout jakési mušky, jejichž larvy napadají vejce.

Na fotografii: krabička s vajíčky (vlevo vajíčka lupenitek)

Čerstvě vylíhlé nymfy přemisťuji do 3l zavařovacích sklenic, ve kterých tráví první týdny života až do svlékání. Nymfy v prvním instaru mají ochranný vzhled mravenců rodu Leptomyrmex. Dovedly to k takové dokonalosti, že se dokonce pohybují s mravenčí hbitostí, což ovšem značně stěžuje manipulaci. Malé strašilky jsou velmi křehké, proto je nejlepší nechat je při přendávání raději přelézt např. na klacík, tužku či jiný předmět. Nymfičky je možné opatrně brát i mezi prsty, ale chce to velkou dávku něhy a ne každý je schopný vynaložit dostatečnou "dávku jemnosti", proto tento způsob manipulace nedoporučuji.

Na fotografiích: 1. čerstvě narozená strašilka, 2. nymfa ve 3. instaru

Po prvním svleku putují malé strašilky do plastových boxů o objemu 5-6l, kde stráví podstatnou část vývoje. Samozřejmě v úměrném množství velikosti nádoby. Já je mívám po 5 kusech. Příbytky je dobré vybavit nějakou větví (ovocné stromy, vrba, dub apod.), na kterou se strašilky s oblibou věší. Dále doporučují upravit víko. Záleží už na každém, jak to provede. Já mám víka plastová, vyříznu téměř celou výplň a připevním na ně síťovinu (do oken proti hmyzu). Dá se ale udělat víko ze dřeva, z jemnějšího pletiva.. fantazii se meze nekladou. Tohle optatření se provádí ze dvou důvodů. Za prvé se tak zajistíme dostatečné větrání a nedojde k zapaření, což má za následek bujení plísní. A za druhé se na strop ubikace strašilky rády věsí při svlékání. Při volbě chovných boxů musíme také dbát na dostatečnou výšku. Obecně se můžeme řídit, že výška nádoby by měla být jako 3 strašilčina těla. Tak zajistíme dostatek prostoru při svlékání.

Další věc je pokryv dna. Pro estetičnost se dá použít lignocel, který i dobře drží vodu. Já však volím praktičtější řešení a to papírové ubrousky. Strašilky se na dně během života téměř vůbec nepohybují, takže jim je to svým způsobem jedno. Nemusíte na dno dávat nic, ale ubrousek se mi osvědčil jako nejideálnější řešení při čištění.

Je důležité, aby měly strašilky stále k dispozici čerstvou potravu. Tento druh je poměrně žravý. Nejlépe se mi osvědčilo umisťovat vždy několik listů či větviček do malé nádobky s vodou (sklenička s dírou ve víčku). Listí ostružiníku tak vydrží čerstvé několik dní. Tímto se dostáváme k potravě. Asi nejlepší volbou je pro strašilky australské ostružiník (Rubus). Velmi dobré zkušenosti mám také s maliníkem (Rubus idaeus), jehož listy přijímají strašilky se stejnou chutí. Jiné rostliny jsem podávat nezkoušel.

Poslední věc, kterou je třeba zmínit, je pravidelné rosení. Postačí jednou denně, lépe dvakrát. Tímto procesem dodáme potřebnou vodu na pití a zajistíme dostatečnou vlhkost, která je nezbytná pro zdárné svlékání těchto tvorečků.

Na fotografii: svlečka (po svleku většinou strašilka svou svlečku sežere)

Před posledním svlekem mé hmyzí přátele umisťuji do větších boxů/akvárií o objemu kolem 20l, tam jsou zbytek života po 3 kusech.

Vývoj od vylíhnutí z vajíčka do posledního svleku (a dosažení dospělosti) trvá zhruba 4 měsíce. Samice potom začínají klást vejce asi měsíc po finálním svleku a žijí podstatě déle než samci. Samci po dosažení konečného stadia žijí kolem 2 měsíců, zatímco samice 4-6 měsíců. Záměrně jsem neuvedl do vývoje páření, protože k němu nemusí dojít. Tyto strašilky mají schopnost partenogeneze. To znamená, že samička může naklást životaschopná vajíčka aniž by došlo k jejich oplodnění. Z těchto vajec se potom líhnou pouze samičky. V mém chovu je taktéž partenogenezní linie. I do takového chovu je ale dobré přidat občas cizího samce, aby se obměnily geny a nedocházelo k úbytkům a genetickým "deformacím".

Nutno ještě říci, že jsou to tvorové klidní a nevyplácí se na ně spěchat. Nešetrná manipulace může skončit utržením nohou nebo dokonce smrtí. Proto mějte strpení a zvířátka Vám to oplatí tím, že budou u Vás spokojeně prosperovat.

Na fotografii: dospělá samice

Pokud by někdo měl zájem o chov extatosom, mám tu spoustu nymfiček v 1.-3. instaru. Rád je přenechám za symbolické ceny.

Kdybych neměl doma přeplněné veškeré volné místo akvárii, plastovými boxy, krabicemi, sklenicemi a dalšími nádobami plnými života, určitě bych se poohlédnul i po jiných druzích strašilek. Ale momentálně už je toho opravdu hodně a udržovat všechny chovance v čistotě a pohodlí, stojí nemalé úsilí a čas.

Snad jsem na nic nezapomněl a přeji úspěšný chov těm, kteří strašilky mají, i těm, kteří se k jejich chovu chystají.

Více fotografií najdete v galerii pod názvem Extatosoma tiaratum.

P